Chtěla jsem být novinářkou, proto jsem vystudovala politicky zaměřený obor. Chtěla jsem být zdravá a štíhlá, proto jsem si prošla množstvím diet, hladověním, poruchou příjmu potravy, vegan raw stravou, přišla o většinu svalů a pořádně si tím vším zpomalila metabolismus.
Ano, moje počínání bylo nelogické, ale osud každému z nás zřejmě do zdrojového kódu napsal jeho životní cestu. I když se vydáte oklikou, stejně se asi nakonec dostanete tam, kam máte. Možná proto teď píšu, možná proto cvičím.
Se psaním jsem začala někdy v roce 2014, tehdy jsem si založila blog Zdraví mě baví. Mám zvláštní potřebu zakládat si deníčky, do kterých si pak píšu různé věci a tento blog byl de facto jedním z nich. Svou psací aktivitu jsem po nějaké době přesunula jinam a psaní se mi tak stalo výdělečnou činností. Kromě psaní o zdraví, cvičení a jídle mě také baví psát o kryptoměnách.
Ono cvičení je součástí mého každodenního života. A mám ho ráda, protože je to čas, kdy nekoukám do počítače a potkávám se s lidmi. Právě cvičení a vše s tím související je to, o čem pro vás chci psát, o věcech, které jsou založeny na mých osobních zkušenostech.
Skoro každý den na sebe soukám legíny (přiznávám, že ne vždy se mi chce), připravím si proteinový nápoj, hodím přes rameno sportovní tašku a jdu do posilovny. Takto téměř každý den od března 2016. Na rozdíl od většiny dam nezačínám běžeckým pásem a popravdě jsem na něm nebyla asi tak dva roky.
Místo toho dělám silový trénink, ke kterému jsem postupně dospěla. Mými kamarády v tělocvičně jsou tak olympijská osa, kettlebelly, vlastní váha a jednoručky. Mým nejoblíbenějším cvikem je sumo pozved (mrtvý tah) a swingy s kettlebelly.
Začínala jsem jako taková „tyčka“ a měla jsem za to, že jsem somatotypem ektomorf. Ovšem můj somatotyp je něco mezi mezomorfem a z menší části endomorfem. Svalová hmota mi díky změně stravy a pohybové aktivity rostla nebývale rychle.
A nejen ta, i tuk. Budu lhát, když vám řeknu, že jsem byla spokojená. Nebyla. Nárůst váhy jsem nesla hodně těžce, tím spíš, že mi jojo vystřelilo snad do všech částí mého těla.
Toto bylo snad na tom všem to nejtěžší. To jídlo. Jídlo, kterému jsem nevěřila, jídlo, kterého jsem se bála. Byla jsem zvyklá hladovět, ale ne jíst. Ale abyste hubnuli, musíte začít pořádně jíst. Mozku narušeném dietami to však nedává žádný smysl. Zní to jako blábol.
Ale je to pravda. Je to jako by vám někdo řekl, že musíte jít určitou cestou, ale ani jednou se nesmíte zastavit nebo se za sebe otočit. Prostě musíte jít tou cestou (cvičit a správně, mnohdy hodně, jíst), ať se děje, co se děje. Ať klidně kolem vás padá kamení (přibíráte), ale vy nesmíte zastavit (přestat jíst a cvičit), protože jedině tak dojdete spokojeni do cíle (zhubnete a budete konečně šťastni sami se sebou).
